Interview s Ivankou

Konečně přišla na řadu Ivanka. Šikovná, odvážná a neuvěřitelně inspirativní múza La Femme, jejíž odpovědi na otázky si můžete přečíst zde:

Bylas před přehlídkou La Femme hodně nervózní? Jak se u tebe nervozita projevuje? Máš na ni nějaký recept?

Ano, byla jsem určitě nervózní, ale všechny jsme se navzájem podpořily, takže nakonec byla výborná atmosféra. Nervozita má u mne klasické příznaky: nespavost, stažený žaludek, třas. Jestli mám nějaký recept? Rybízové víno, a toho bylo na akci hodně (smích).

Snažíte se ukázat ženám, že neexistuje prototyp krásy. Myslíš, že dnešní ženy potřebují popostrčit, aby si toto uvědomovaly?

Myslím si, že to potřebují jako sůl, protože obecně je ženám podsouván určitý model mladých, hodně hubených žen. Na hubenosti není nic špatného, ale je dobré si uvědomit, že každý nemusí být takový a že všichni nemusí být stejní nebo vidět věci stejně. To je věc, která se tak často v mediích neříká.

Jak bys je popostrčila?

Ženy by se měly začít koukat víc kolem sebe a inspirovat se a hlavně se neschovávat a nesrovnávat. Opravdu si na sebe udělat čas a zjistit, co jim sluší a v čem se OPRAVDU cítí dobře. Nebát se experimentovat, a když si najdete vlastní styl, je to to nejlepší. Člověk je pak volný a nemusí se řídit nějakým diktátem.

Jaký byl tvůj dětský sen? Někdo chtěl být popelářem, někdo zase hrát videohry. Co tvůj? Vyplnil se?

Já jsem chtěla být princeznou. Když jsem byla malá, malovala jsem obrázky princezen a moje mamka mi říkala, že princezna nemůže mít užší pas než hlavu (smích). Moje zatíženost na proporce byla asi už od útlého věku evidentní. Ale k tomu, co teď dělám, mě přivedl sen stát se lékárnicí. To mě přivedlo k chemii a tam, kde jsem (dělám specialistu kvality luxusních cukrářských výrobků).

Ale princezna chci být pořád.

Jakému hobby teď věnuješ nejvíc času?

Náš rodinný známý má hezký výraz, o kterém bych řekla, že mne vystihuje a to je koníčkář. Mám hodně koníčků a hlavně mě baví dělat rukama – vytvářet krásné věci. To zahrnuje šití, vyrábění šperků, ale teď se hodně věnuji zařizování bytu. Sháním a renovuji nábytek. A další moji vášní je nákup jídla a následné vaření, pečení dortů a koláčů.

Jaké dobré zkušenosti máš se svým stylem oblékání a chování?

Já mám určitě pozitivní, třeba na promoci jsem se setkala s úspěchem mého oblečení. Retro móda je velmi oblíbená a když se jí věnujete déle, vybudujete si vlastní styl a tím potom můžete zaujmout. Retro móda je rafinovanější, víc ženské tělo zakrývá, ale podporuje jeho křivky. Dost mých kamarádek a známých se mne ptá na korzety a módu. Samy říkají, že nemají odvahu nebo že by chtěli vyzkoušet něco jiného, ale nevědí, jak na to. Snažím se je podporovat. Každý nějak začíná. Když jsem se poprvé snažila obléknout ke korzetu, dopadla jsem jak žena z nějakého nepovedeného westernu a mé první pokusy s Victoria roll´s byly katastrofální. Za to na tu první povedenou Viktorku nikdy nezapomenu :-). Jak už jsem říkala, nebojte se.

Co obdivuješ na ostatních múzách?

To, že je každá jiná. Všechny jsou úžasné osobnosti. Opravdu nejsou modelky, ale jsou to úchvatné ženy.  Strašně těžko se to popisuje, aby to neznělo jak klišé.

Čím ti lidé imponují? Jak se k tobě staví muži a jak ženy?

Imponují mi jakékoliv odlišnosti.  Miluji lidské příběhy a hlavně ty, které mne samotou umí posunout dál. Mám ráda pozitivní lidi, kteří se nebojí říkat pozitivní věci nahlas. Jak se ke mne staví muži a ženy? To by asi měli říct oni.

Chtěla bys něco vzkázat čtenářům?

Nebojte se, inspirujte se. Hledejte svoji cestu. Jídlo je všechno. (Smích) Myslím, že je důležité se najít a potom jde všechno samo.

A poslední otázka na odlehčení. Máš nějakou oblíbenou lžičku?

Mám oblíbenou lžíci a vlastní místo s polštářkem.

Ivanka byla místy dost nesmělá a odpovídala stručně, jindy se zase rozpovídala jako příboj a nešlo ji zastavit :-). Je klidná, milá, ráda se směje a zakládá si na vyváženosti oblečení. Neocenitelná součást La Femme.

 

Není to jen akce, je to životní styl.